Zrození internetu: Když armáda potřebovala komunikovat i během jaderné války

Kořeny internetu sahají do doby, kdy byl svět rozdělen na dvě supervelmoci – USA a Sovětský svaz. Obě velmoci se připravovaly na možnost jaderné války a žily v neustálém strachu. Pokládali si otázku, co by se stalo, kdyby nepřítel zničil centrální komunikační uzly? Bylo třeba vymyslet systém, který by útok přežil.

A tak se v USA zrodil projekt ARPANET, který změnil dějiny lidstva.

Cíl byl jasný: vytvořit síť jako ze sci-fi bez centrálního bodu. Klíčem byla technologie přepínání paketů, kterou si můžeme představit jako dopis, který neodešlete najednou, ale rozstříháte ho na více malých lístečků.

Dne 29. října 1969 nastal historický moment. V laboratoři na Kalifornské univerzitě se programátor Charlie Kline pokusil poslat první zprávu v historii – „LOGIN“. Podařilo se mu poslat jen „LO“ a pak systém spadl, ale i tak to byl úspěch.

Internet v 70. a 80. letech se začal rozšiřovat na univerzity a přišel e-mail

V 70. letech se internet začal postupně rozšiřovat na americké univerzity a v roce 1971 poslal Roy Tomlinson první e-mail. Jako oddělovač uživatelského jména a domény zvolil znak @, který používáme dodnes.

V roce 1973 nastala klíčová událost, protože programátoři vytvořili protokol TCP/IP. Jde o „jazyk“, který umožnil různým sítím spolu komunikovat. Díky němu bylo možné propojit různé a do té doby oddělené sítě do jedné obrovské sítě. Dá se říct, že až tehdy opravdu vznikl internet, jak ho známe dnes. Internet byl do této doby vyhrazen jen pro akademickou komunitu.

Na konci 80. let se o internet začal zajímat i komerční sektor, ale ještě chyběl malý krok do masového rozšíření.

Skutečná revoluce přišla z Evropy, když britský vědec Tim Berners-Lee v roce 1989 v CERNU vymyslel princip World Wide Web (www). Navrhl systém odkazů, které umožnily skákat z jedné stránky na jinou pouhým kliknutím.

První internetová stránka a rozmach internetu v 90. letech v Česku

V prosinci 1990 spustil v CERNU první internetovou stránku a o rok později byla služba zpřístupněna veřejnosti. A po více než třiceti letech funguje služba stále na stejném principu.

Pro zajímavost, Československo se díky partě akademiků a informatiků připojilo k internetu 13. února 1992, díky čemuž jsme se stali 39. zemí na světě s funkčním internetem.

Tehdejší internetové připojení bylo u nás však drahé a přístupné jen firmám, univerzitám a pár technologickým nadšencům.

Skutečný rozmach internetu nastal na konci 90. let. Možná si ještě pamatujete tu každodenní symfonii pískání a vrčení, když jste se připojovali. Existoval dial-up internet přes telefonní linku s rychlostí 56 kb/s, načítání obrázku trvalo dlouhé sekundy a stahování písničky trvalo půl hodiny.

Přesto to byla éra objevování, kdy vznikaly první chat roomy, e-shopy, diskusní fóra a nebyly žádné sociální sítě, protože Mark Zuckerberg ještě chodil na základní školu.

Milénium a další roky: Potřeba rychlejšího a stabilnějšího internetu

Dial-up internet již přestal stačit rostoucím nárokům a přelom tisíciletí přinesl revoluci v podobě širokopásmového připojení, jako je ADSL a kabelové připojení. Najednou bylo možné surfovat a telefonovat současně, což dnes zní trochu úsměvně.

Díky kabelovému internetu bylo možné dosáhnout vyšší rychlosti v megabitech za sekundu a stability připojení. Pevný internet se stal standardem pro firmy a domácnosti a rodiny začaly spolu komunikovat přes videochaty a lidé pracovat z domova.

A samozřejmě nemůžeme zapomenout na rozmach mobilního internetu, hlavně díky nástupu smartphonů.

Revoluce rychlosti světla: Přišel optický internet

Po éře ADSL a kabelového připojení nastoupila další přelomová technologie – optický kabel, který přenáší data pomocí světelných impulsů skrz tenká skleněná vlákna.

Optický internet nám umožňuje si stáhnout například celovečerní film v 4K za pár sekund nebo ho sledovat online přes streamovací služby či hrát hry přes cloud gaming.

Technologie zrozená ze strachu před zničením komunikace během války vedla až k dnešním optickým kabelům či 5G sítím, které využíváme v našich smartphonech.